4. Svatba II. část

28. srpna 2012 v 15:00 |  Dračí královny



Kira i Siana znechuceně pozorovaly bitvu, která zuřila, z bezpečí hradu. Byla dost vzdálená, ale díky boji draků viděly dost dobře. Jak se ukázalo vládkyně Storm, která měla kamenného draka se přidal na stranu Kagamiho. Ta jim dávala skutečně zabrat, ale stejně stála proti ním převaha. "Proč se musíme jen dívat! Já to nevydržím… Siano!" Kira jí tahala za ruku jako malé dítě. Upřela na ní smutný pohled.
"Co je? Mě se to taky nelíbí, ale co můžu?" protočila oči a vzdychla. Tohle se nevyvíjelo jak by si přála.
"Já… měla jsem hroznej sen!" fňukala.
"Jaký?" sledovala jí s větším zájmem než doposud. Olízla si rty.
"Edvard zemřel… a někdo mi šáhl na rameno a řekl… něco… Jeden musí odejít, aby mohlo království žít…," zopakovala. "Jo, tohle přesně ten divný hlas říkal!" byla si jistá.
"Mefistofele!" vyvolala draka.
"Co děláš?"
"Tohle jsme dneska neslyšela poprvé," naskočila na draka. "Pojď," natáhla k ní ruku. Kývla a nastoupila.
"Kdo to říkal?"
"Mefistofeles," drak se vznesl a letěl do boje.
"Mefistofeles?" nechápala vůbec nic.
"Mluvila jsem s ním. Představ si, že ho beru třena jako duchovní útěchu," pravý důvod proč s ním mluvila si nechala pro sebe. Po tom nebylo nikomu nic. Snad kromě dvou lidí… Jeden z nich nebyl po ruce. A Kira… ne, té to teď říct nehodlala ani omylem. Ona jí taky neřekla hned, když se dozvěděla to o tom, že je její matka mrtvá. Proč ona by jí měla říct hned co jí řekl Mefistofeles? Byla v tom možná troška pomsty a obyčejné lidské umíněnosti. Siana se nebrala za dokonalou. S tímhle svým nešvarem se musela potýkat sama. Přijmout ho a akceptovat. Stejně jako ostatní. Kdo to neudělá… To je pak jen jeho problém. Ona o nikoho moc nestojí.
"Ach," kývla. Nechápala, ale to bylo jedno. Držela se. Na průsvitném draku ještě nikdy neletěla. A bylo to mírně stresující. Radši nechtěla vědět, co by se stalo, kdyby najednou zmizel. Obrátil se jí žaludek. Nemyslet! "Nemůže letět rychleji?"
"Může… chytni se krku," předala jí instrukce. Poslechla. "Drž se sakra pořádně… Za přistání ale neruším," zatnula zuby. Mefistofeles letěl šílenou rychlostí. Kira nemohla ani ječet. Držela se jako klíště. Zemřou! To jediné měla v hlavě. Šílený let ukončilo tvrdé přistání. Po něm dopadly na zem. "Siano!" rychle se k ní dostala.
"Jsem ok… Jen si musím odpočnout. Opatrná… Buď opatrná!" zavřela oči.
"Neboj, budu!" kývla a pomalu se rozběhla k bitevní vřavě. Nepředstavitelný zápach. Křik, řinčení zbraní a šílené rány a řev draků. Srdce se jí svíralo. Bála se jít, ale řekla si, že musí. Marně hledala Edvarda nebo někoho známého. Držela si odstup. Přeci jen nebyla blázen, aby se vrhla do bojiště. Šílený řev. Chytla se za uši a klesla na kolena na zem. Drak tvrdě dopadl na zem mezi bojující. Ti, kteří se ocitli pod ním to měli spočítané. Pomalu vstala. Srdce jí bušilo jako zběsilé. Dívala se tím směrem a čekala až prach ustoupí. Drak byl hnědý! Byla si jistá, že to není Srdce, ani drak Elizabeth a už vůbec ne drak jednoho z bratrů. Ulevilo se jí. Nervózně sledovala dění. Pokud jeden drak padl, mají teď ještě větší výhodu! Třásla se. Naskočila jí husí kůže.
"Co tu do háje děláš?" Edvard se objevil o kousek dál s mečem od krve.
"Já… měla jsem… strach! Pozor za tebou!" zajíkla se.
"C...?" Edvard uskočil před zákeřným útokem muže s hnědým pláštěm a kápí na hlavě.
"Měl jsi štěstí…," muž ho napadl.
"Sama největší krysa…Kagami," Edvard měl co dělat s ním bojovat. Oba byli velmi dobří. Vyrovnaní.
"Šetři dechem na poslední slova!"
"Spíš ty…!" ušklíbl se. Ale byl velmi znepokojený. Jeho styl se velmi změnil a hlavně se zlepšil.
"…," Kira to sledovala a třásla se. Strachy. O Edvarda. Nevšimla si, že se k ní blíží nějaký muž. Edvard ale zaznamenal pohyb.
"Kiro!" prudce vytáhl dýku a hodil jí. Nepřátelskému vojákovi se dýka zabodla do čela a on se mrtvý svalil k zemi. Kagami toho využil a probodl Edvarda.
"Ne…!" Kira vyděšeně vykřikla.
"…," Edvardovi se z úst spustila krev. Klesl na kolena a upustil meč. Kagami se smál jako pomatenec. Edvard z posledních sil sebral meč a bodl ho ze spodu. Meč vyšel zády Kagamiho, který to nečekal a skácel se k zemi. Ve stejnou chvíli dopadli na zem dva draci. Následoval je třetí. Kagami, Alim i Storm byli mrtví. Ale i Srdce a to znamenalo jediné.
"Edvarde!" vrhla se k němu. Bylo to podobné jako ten sen, jen neměl v prsech dýku. Vzala jeho ruku do dlaní a vtiskla na ní polibek. "Vydrž, vydrž přijde pomoc!" ignorovala nadšený vítězný řev. "Bude… to v pořádku! Jen vydrž!"
"Kiro…," pousmál se. Byl bledý jako sama smrt. "Je pozdě… Je mi to lít…," přivřel oči.
"Ne, ne… prosím tě bojuj!"
"Srdce je mrtvá… Já budu taky… To je zákon. Tak to… je," mluvil ztěžka.
"Ne, kašlu na zákon… Nemůžeš umřít… Přece si mě máš vzít za ženu!"
"Najdi si muže…který tě bude milovat a ty jeho…," zavřel oči a trhaně dýchal.
"Ne, ne! Já si ho už našla… Tebe! Já budu tvoje žena! Budu. A porodím ti dědice, to králové chtějí! Zdravého kluka a dám mu jméno po tobě! A pak dalšího! Jen neumírej! Neumírej ti říkám!" ječela. Slzy jí tekly v proudech po tvářích. Edvard se šťastně usmál.
"Děkuji…," vydechl naposledy. V tu chvíli poblíž přistáli drak s Elizabeth, Ragnarokem a Ramem. Všichni tři seskočili a běželi k nim.
"Bože!" Elizabeth se rozbrečela a hledala útěchu v náručí svého může, který jí pěvně stiskl a vtiskl jí polibek do vlasů. Zatím se nemilovali, ale oba dva k tomu neměli daleko.
"Ššš…," utěšoval jí a hladil po zádech.
"…," Ragnarok cosi řekl. Došel k Edvardovi, klekl na jedno koleno a dal ruce k sobě. Tiše cosi mumlal, očividně se modlil.
"Ne…!" vytáhla meč z jeho těla a do rány mu narvala kusy svých šatů a začala ho oživovat. Stlačovala jeho hrudník s umíněností, která jakoby nebyla její. Bylo to marné, ale ona se nevzdávala.
"Mefistofeles nepřeháněl…," Siana k nim pomalu došla a sledovala ten výjev.
"Siano…," Ragnarok se zvedl a upřel na ní smutný pohled.
"Kiro nech toho. Víš, že je pozdě. Tady nejsme doma, tady ho nemůžeš tak zachránit… Nech toho!" odtrhla jí od něj. Její rány do svého těla ignorovala. "Kiro chceš zabít dítě?!"
"Jaký dítě?!"
"Edvardovo… tvoje…," použila tu nejsilnější zbraň, kterou měla.
"Já jsem…?" ztuhla a klesla na kolena.
"Gravidní," kývla Siana. "Tvé dítě by mělo být spojeno s drakem…"
"Proč mi to říkáš?" nechápala souvislost.
"Můžu… zařídit podvod. Mefistofeles spojí duši tvého zesnulého Edvarda s dráčkem, který se vylíhne. To dokáže vrátit život Edvardovi… Ale… Ty i tvé dítě zde musíte zůstat. A zemřeš ve stejnou dobu jako tvé dítě. Už nikdy se nebudeš moci vrátit a uvidět svojí rodinu… A vy dva budete spjati s Mefistofelem… Podstoupíš tuhle oběť…?"
"Ano! Cokoliv!" ani neuvažovala nad tím co jí řekla. Byla tu možnost…!
"Dobře…," kývla a ruce dala před sebe.
"…?!" Ragnarok se snažil zjistit co se děje. Jeho srdce sevřela podivná předtucha. Sledoval podivnou záři. Křup! Křup! Jakoby slyšel praskat skořápku draka.
"Vytáhni ty hadry z rány!"
"Ano!" Kira přiskočila a poslechla Sianu. Rána se zacelila a Siana málem padla na zem, ale ustála to. Malý tříhlavý Mefistofeles, taková kapesní verze, vletěla do zad Kiry. Ta si toho nevšimla. Klečela u Edvarda. Dýchal a měl pulz! "Edvarde…!" chytla ho za ruku.
"Kiro… já…?" nechápal.
"Žiješ!" políbila ho.
"Ano!" kývl po polibku. Sedl si objal jí.
"Já… bože, byl si mrtvý!" vzlykala.
"Ale už ne…," nechápal, ale ani nechtěl Kira byla u něj.
"Já… já… jsem těhotná! Musíš si mě vzít, jinak budeš pěknej grázl!"
"Vážně?!" zářil štěstí a políbil jí na čelo.
"Bože můj!" Elizabeth i Ram oněměli. Ale dlouho se neradovali, stejně jako Ragnarok. Ten zíral na Sianu.
"Siana…!" hlesl.
"Hm?" Edvard vzhlédl. Kira také a vykřikla.
"Jeden musí odejít, aby mohlo království žít… Najdeš tam jen neštěstí a smrt… To byli proroctví, co se týkali mě…," po tvářích jí stékaly slzy. Natáhla k nim ruku, která se pomalu rozpadala a měnila v zářivé částečky. "Našla jsem tu mnohem víc… Starej se o Mefistofela dobře… On ti vše vysvětlí a poradí… Děkuji za vše… Děkuji Ragnarokovi, vyřiďte mu to…" už jí zmizely skoro celé ruce a začaly nohy.
"Ne…!" Kiře opět tekly slzy proudem. Za Sianu. Edvard jí jen objímal a sledoval jak mizí.
"…," Ragnarok zničeně sledoval jak mu mizí žena. Po tvářích mu tekly slzy. Rozběhl se a políbil Sianu. Objal její zbytek těla. A začal mizet s ní! Oba dva se změnili na stříbrné částečky, které zmizeli před dopadem na zem. Nastalo hrobové ticho…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama