I. Vive la mort!

10. září 2012 v 15:00 |  Blood

I. Vive la mort!



"Vy jste ta nejhorší spodila, která nemá ani blbejch 250 bodů! Jste ty nejspodnější sračky na téhle planetě! Já bych vás všechny nechal odstřelit!" ječel vysoký muž. Na sobě měl kožešinový kabát na kterém měl vyznamenání. Před ním stálo pět dvojic. "Ale vy!" došel k Cielovi a Blood. "Vy jste ještě nižší než ty nejnižší sračky!" křikl jim do tváří.
"To je v podstatě vyloučené. Nižší než něco nejnižšího nemůže být. Ječte na nás aspoň trochu inteligentně," ušklíbla se Blood, která si z něj dělala pramálo.
"Jméno!" vyštěkl.
"Blood," znechuceně se odtáhla.
"Tak slečno Blood co si o sobě myslíte? Porazil bych vás i spím vlasem! Dva body… To je to nejubožejší co jsem kdy viděl! A vy se chováte jakoby jste jich měla nejméně 1000. Víte kdo já jsem?!"
"Jistě. Uřvaná opice," bez zájmu. Ciel se v duchu modlil a přál si rychlou smrt způsobenou meteoritem. Pak by mohl spočinou v krásné rakvi. Ano rakev! Snil.
"To si vypijete! Za tohle vám napařím takovej trest, že se budeš plazit po zemi a líbat mi nohy!"
"Proč ne rovnou prdel?" ušklíbla se. Za to jí už chytnul pod krkem.
"Vážně mi chceš políbit prdel?" zasyčel. "Ale to je dobrý nápad… políbíš mi krásně přede všemi mojí prdel!"
"Ale drahý Rasputine, uklidněte se. Takové sexuální praktiky zde netrpíme…," pobavený hlas donutil Rasputina pustit Blood.
"T-to bylo jen takové tlachání! Na výcvik… Mají dva body," mumlal a otočil se s provinilým výrazem.
"Huh?" Ciel se probral a zíral na dvojici před nimi. Srdce se mu rozbušilo. Nikdy neviděl krásnější dvojici! Jeho pohled zůstal na menším z mladíků. Měl blond vlasy a nádherně temně modré oči, barvy večerního nebe, ve kterých by se hned utopil. Jeho postava byla dokonalá. Oživlá socha! Nepokrytě na něj civěl. Mluvil však druhý. O něco vyšší mladík. Temné oči měl plné posměchu. Rudé vlasy měl mírně rozcuchané. Ve rtu měl stříbrný kroužek. Typický zlý hoch. Kolem krku měl několik řetízků. Nevypadla mile ani náhodou.
"…," Blood drkla co Ciela. "Zavři aspoň hubu, když na něj čumíš," sykla. Ciel zrudl a poslechl. Oči upřel na své špičky. Cítil se trapně. Ale nemohl si pomoc. Nikdy ho dívky nezajímaly… Ale kluci. To byla jiná.
"Tak tlachání… Jinak dva body?" nadzdvihl obočí blonďák a pobaveně si prohlížel ty dva.
"Ano, pane Matte dva! Pane Timothy, přejete si něco? Prohlídku?" polil ho pot. Tihle dva mohli znamenat mnoho, ale také nic.
"Zatím ne," uculil se Timothy. "Ale máte misi. A my jsme jako dohled," zazubil se vesele.
"Už? Ale oni nejsou připraveni! Ani na to olizovat poštovní známku a lepit je na pohled!" máchl rukou k nervózním dvojicím. Jediný kdo byl v klidu byla Blood.
"My dvě nižší sračky než ty nejnižší sračky vůbec… Jdeme dovnitř. Mějte se!" Blood se otočila a v klidu chtěla odejít, ale za zápěstí jí chytl Timothy a pevně svíral.
"To nebylo moc zdvořilé, mladá dámo," uculil se.
"Pust mě," zavrčela.
"Očividně nevíš, jak se máš k někomu jako jsme my, chovat co?" otočil si jí k sobě. A prohlížel si jí. "Nic extra. K tomu jen dva body… to je k smíchu!"
"Mám se z tebe udělat? Hele vím, že dva body je vlastně nic. Žádná práce pro nás není. Vše zvořeme… tak co řešíte?" oči se jí zúžily. Místo, za které jí držel jí začalo slabě syčet. "Zbraň jako vy to jistě chápe…," zavrčela.
"Jé, jak jsi uhádla, že jsem zbraň?" nepouštěl jí.
"Jednoduše. Hádala jsem," prudce se mu vyškubla a ruku nenápadně schovala za záda. Stoupal z ní černý dým. Velice slabý proužek, ale i přes to nehodlala riskovat, že si toho někdo všimne.
"Jinak se mýlíte. I vy půjdete…," uculil se. "Následujte nás!" kývl na ně a šel. Matt se jen uculil a šel napřed. Rasputin jen skučel a šel za nimi.
"Prober se, oni mají tolika bodů, že kdybych ti řekla kolik upadnou ti tvoje koule, pokud už se nestalo," Blood praštila druhou rukou Ciela do obličeje.
"Au!" fňukl. "To bolí!"
"To je účel mlácení, teplouši," dala si ruce do kapes a šla za ostatními. Ciel jí rychle dohnal. Ještě nikdy nebyl na misi. Srdce mu divoce tlouklo vzrušením… nebo stála nad Mattem?




Šli už pěknou dobu a většina reptala nad bolestí nohou. Prošli celým městem až na kopec za ním. Šibeniční vrh. Za svého času byl svědkem mnoho poprav. Ať spravedlivých či nikoli. Ciel upíral oči na Matta. Jeho postava ze zadu byla dokonalá. Zíral a nevšiml si toho, že ho Timothy už delší dobu pozoruje koutkem oka.
"Tak jsme tady!" oznámil Matt. "Podle informací se tu potuluje skupinka nejslabších démonů, kteří existují. Zombie. Jak víte, jejich kousnutí promění lidi na jejich sluhy. Takže si dávejte pozor, jelikož máte málo bodů, aby náhodou…," odmlčel se. "Jinak zombie jsou pomalé, ne moc chytré či silné. Takže se pusťte do hledání!" všichni až na dvě dvojice šli. I Rasputin šel. Matt a Timothy pozorovali jak si Blood lehla a Ciel se jí marně snažil dostat na nohy. "To platilo i pro vás!" došli k nim.
"O-omlouvám se!" Ciel byl rudý až na zadku. "Ale ona…!"
"Vstaň!"
"A to jako proč? Kvůli takovýmu plevelu se namáhat nebudu," uculil se. Pak se ozval křik. Ze země vylez obří Bazilišek a sežral Rasputina. Dvojice se rozutekli.
"Do háje!" než se Matt nadál skončil odmrštěný ocasem. Timothy k němu hned odskočil. Změnil se v katanu. Matt se vyhrabal na nohy. Mezitím se Bazilišek řítil na Ciela, který řval jako o život, a chladnou Blood, která nehnula ani brvou. Matt kolem nich proletěl a odrazil ztěžka Baziliška. "Vypadněte!" křikl na ně a měl co dělat uskočit. Od úst se mu plazil pramínek rudé krve.
"Jé, liší se o pět bodů…," okomentovala Blood a ani se nehnula. Sledovala boj. Matt nakonec stěží usekl Baziliškovi hlavu a vyčerpaně dopadl kousek od nich. Zachytil ho Timothy.
"…," Ciel se klepal a jen zíral.
"Jsi ok?" Timothy podbíral Matta.
"Jo," kývl. "Nic mi není," utřel si krev od úst.
"To je dobře, tohle bylo miminko, maminka přijde a bude vás chtít zabít," Blood v klidu vstala.
"Cože?" Timothy na ní hodil naštvaný pohled. "Co meleš, za píčoviny, děvko?!"
"Kdyby to nebylo mládě… Ciel by zkameněl, protože to pako se podívalo do jeho očí. A jak víte, Bazilišek má takovou milou schopnost…," culila se.
"Ona má pravdu," zamračil se Matt. "Musíme odsud vypadnout… Pozor!" skočil na Ciela a spolu odletěli před rozběsněnou tlamou Baziliška, který vyskočil ze země. Blood se ani nehnula. Byla sotva pár centimetrů od jeho slizkého těla pokrytého hlínou.
"Ty krávo utíkej!" Timothy si proměnil ruku na ostří a zaútočil sám. Dával si pozor, aby se nepodíval do Baziliškových očí.
"Proč? Ona jde po uživatelých…"
"Ty jsi skutečně šílená!" zavrčel a chvilku nedával pozor. Bazilišek ho odmrštil na daleký strom, který přepělo tělo letícího Timothyho. Ten se zastavil až o další a slítl na zem v bezvědomí.
"Blood!" Ciel zařval a běžel s Mattem jako o život. Ani se nestihl rozplynout nad tím, že mu zachránil život. Ciel se podíval na místo kde běžel Matt. Už neběžel. Bazilišek se do něj zakousl jako do slané tyčinky. Rozpůlil ho a vyplivl. "Néééééé!" panicky začal řvát a zakopl. Spadnul na zem. Klepal se. Jeho krásný anděl je mrtvý!
"Nebul, to byla smůla," Blood se u něj objevila a nakopla ho. Bazilišek hodlal sežrat i je. Už si připravil tlamu na smrtelný zásah, ale zarazil se. O ruku Blood. V ten moment tělo Baziliška probodlo nepočítaně černých ostnů, které vyrůstaly z její ruky. "Lehni," ostny zmizeli a bazilišek dopadl na zem jako poslušný pejsek. Všude byla krev. "Vive la mort! Nikdy jsem neměla tyhle potvory ráda… Ani blonďáky," utrousila nad mrtvolou.
"Ty… ty…," Ciel přemohl šok. "Musela by jsi mít nejmí 100 000 bodů, abys tohle dokázala… Kdo do hajzlu si?" po tvářích mu tekly slzy.
"Kdo jsem já?" ukázala na sebe. "Dal si mi jméno Blood," naklonila se k němu a olízla si jazykem rudé rty. "Jsem zbraň. Démonská zbraň. Ve skutečnosti mám 10 000 000 bodů. Ale před tím je znaménko mínus. Díky ním jsem mohla vytvořit dva kladné body a dostat se sem… Chci se jen ulejvat. Mě ničení světa nebere. Občas někoho rozmasakrovat to jo, ale jinak ne…!" smála se když viděla jak Ciel omdlel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama