III. Jen trošku její krve

14. září 2012 v 15:00 |  Blood

III. Jen trošku její krve



"Neměli bychom něco udělat…?" Ciel pozoroval vřeštící Blood, která nakonec utihla a sesula se na zem.
"A co chceš dělat…?" Timothy neskrýval radost z toho, že viděl Blood trpět. Pěkně mu lezla na nervy.
"Vy tam!" houkl a vzal Blood do náruče a olízl si rty od kapiček krve.
"Ík!" Ciel se ukryl za Timothym, které ho to potěšilo. Problém, že je proti nim upír a jediný schopný boje - Blood - je mimo, vypouštěl. Proč ne?
"No?" uculil se.
"Nyní jsem já jejím uživatelem…," došel k nim. "Takže mám normální zbraň…"
"Není normální má jen dva body!" uculil se Timothy. Tohle byl gól! Lepší jak jeho spojení s Cielem. Překvapivě zamrkal, on mu Blood drze šoupnul.
"Tím líp. Já nestojím o zabíjení a ničení. Vezměte jí k vám a neotravujte mě… Chci žít v klidu a míru…," proměnil se do své lidské podoby a nasadil si rezervní brýle. "Kvůli vám přijdu pozdě…," znechuceně šel do školy.
"Ej…," Ciel si skousl ret.
"Tak vidíš! Dopadlo to krásně! Hehehe!" spokojenost.
"Em… tím si nejsem až tak jistý…"
"Proč ne? Zabili jsme toho Malého zmrda a jeho syn či co… nebude prudit. Ke všemu má tuhle děvku jako zbraň. Hehe! Mít za pána démona! A dost vysokého! To je potupa!" chechtal se.
"Proč?" nechápal.
"Protože je to démon! Jen si vezmi… Zbraň k ničemu má takovýho pána! To je vtipný! Nejlepší na tom je, že bude seřvána!" smál se jako šílenec.
"Ty… nejsi normální… Ty jsi magor, bez urážky…," tik. Pak se rozhodl jít zpátky a nechal ho tam se smát.
"H-hej Ciele počkej!" běžel za ním. Blood překvapivě stále držel.
"…," mladík se ohlédl za těmi třemi a pousmál se. "Nech toho Hamlete…," vzdychla a zavrtěl hlavou. Raději pokračoval k cestě do školy. Školník ho seřval, že jde pozdě.
"Zase jdeš pozdě Hamlete! Ty jsi fakt neponaučitelný! Měli by ti za to dát trojku z chování už! Sakra fix!" vrčel.
"Omlouvám se," pokrčil rameny a drze kolem něj prošel a vzdychl. Ještě nikdy nepodlehl pokušení. Ale její krev byla tak sladká… Snažil se na ní přestat myslet. Vypudit z hlavy její oči. Smyslné rty… V kapse ho pálila její rukavice.



"Dobré ráno princezno!" zazubil se na ní Timothy a pustil jí na zem.
"Máš v hlavě nasráno!" praštila ho do kolene tak, že se mu podlomilo a málem spadl. Vyskočila na nohy. "Kde je ten zkurvysyn?!" rozhlížela se a pak se zadívala na ruku, kterou jí zdobily pouze dvě tečky. Po kousnutí. Upírem. Krev se v ní začala vařit. K tomu se jí zlomil její nehet. A to si je nedávno nalakovala na černo a dala na ně křížky z kamínků. Vztek.
"Zůstal tam…," Ciel sledoval jak se vzteká.
"To jako fakt? Co si o sobě myslí?! Nemůže si mě jen kousnout!"
"Prej si jeho zbraň!" uculil se Timothy.
"HE?" ztuhla a chvilku vypadalo, že omdlí. "A chtěl po mě něco?" zeptala se pomalu.
"Ne, chce prej žít v klidu a míru," Timothy pokrčil rameny. "To je vtipný co?"
"Drž tu svojí klapačku…!" měli kousek k tomu se poprat.
"Nechte toho…," Ciel protočil oči. "Musíme nahlásit konec mise. A pokud se pozabíjíte… odnesu to já!"
"Mě to žíly netrhá…!"
"Nestojíš mi za to," ušklíbl se Timothy a hrdě šel jako páv.
"Vyliž si!" ukázala za ním zdvihnutý prostředníček.
"Blood… Em není to problém?" přitočil se k ní Ciel a šeptal jakoby se bál, že kdyby to uslyšel Timothy nastal by konec světa.
"Co myslíš?" koukla se na něj a nadzdvihla obočí.
"No… to že jsi zbraň toho … démona!" sledoval jí se strachem.
"Pokud se bude držet dál a já budu moc v klidu dělat to co umím nejlíp - odpočívat, tak je vše v naprostém pořádku, mon ami!" uculila se.
"Takže… žádný jiný problém?"
"Ne. Ale radila bych mu, aby se ke mně nepřibližoval… Nakopala bych mu tu jeho velkou řiť!" zavrčela a představovala si jako ho pomalu zabíjí…
"Tvůj výraz mě děsí… Asi bychom měli jít," mínil a polknul.
"Jo, měli!" úsměv vražedného maniaka. Pomalu spolu šli za Timothym. U šéfa je čekalo ne moc vřelé přivítání.
"Co je? Řekl jsem vám snad co máte dělat? Co máte za problém?" štěkl.
"Práce splněna. Cíl zlikvidován!" zahlásil Timothy.
"O-opravdu?" zamrkal.
"Jistě," kývla Blood. "Odlákala jsem jeho pozornost, měl moc rád dívky, a Timothy ho zabil. Vše v klidu a bez zbytečných svědků…"
"To rád slyším!"
"Ale jeden svědek byl!" Timothy se uculil. Blood na něj vrhla vražedný pohled a snažila se k němu telepaticky poslat ať drží hubu, jinak mu utrhne jeho chloubu a nacpe mu jí do krku.
"Vážně?"
"Ano. Jeho syn. Podle všeho upír. Ale ten chce klid a mír a zůstat tam jako člověk…"
"Vy jste nechali jít jeho syna?!" třískl pěstí do stolu. "Jdu po něm od jeho narození! Vy si necháte uniknout takového démona? Jste normální? Vy v těch hlavách máte jen a pouze nasráno! NASRÁNO!" ječel. "Jestli dostane mezitím démonskou zbraň… Může s ní zničit svět jak ho známe a nastolit vládu démonů! Může se stát králem všeho!"
"Klid pane. Tady Blood se stala jeho zbraní…," Timothy si tohle užíval jak jen mohl.
"Vážně? To je skvělé!" kýval. "A pokud je udržíme od sebe, vše bude v pořádku… Ale vy vážně máte v hlavách nasráno! Blood stát se zbraní démona! To je horší než tihle ty dva homosexuální pičusové! Řekni mi, že u tebe to nebylo sexem!"
"Nebylo," odsekla. "A mě to nenapadlo. To byl upírův nápad. Nemohla jsem se proti tomu bránit…," pokrčila rameny. "Jinak já nejsem jako tihle dva. Homosexuálové jsou prasata…," uculila se.
"Nejsem homosexuál!" pípl Ciel, ale znělo to za daných okolností dost… směšně.
"Vypadněte… a ty! Blood nepřibližuj se k tomu upírovi. Jasné?"
"Naprosto. V tomhle s vámi stoprocentně souhlasím. Přijdu tak na jeho pohřeb," ušklíbla se.
"Varuju vás… Poserete něco a zabiju vás! Zatím vypadněte! Za tři dny nástup!" ani je nemusel vyhazovat, pospíšili si pryč sami. Pravidlo číslo 1. Po misi typu A musí mít tři dny volna minimálně.
"Ty myslíš penisem co?" venku Blood čapla Timothyho za límeček. "Říct tohle tomu kokotovi… Idiot si! Ale aspoň mě snad nebude posílat k lidem," pustila ho.
"Hele nedovoluj si. Nechám tě jen protože jsi holka!"
"Hm obvykle se kluci nervou s holkama, protože je šukaj, takže ty můžeš! Napadni mě!" oči se jí rozšířily. Krev v ní vřela. Chtěla boj! Chtěla cítit krev!
"DOST!" Ciel mezi ně skočil. "Klid! Co když se on promění a já vybouchnu? Kromě toho Blood klídek… nechtěla si odpočívat?" bál se. Jsem zbraň. Démonská zbraň. Ve skutečnosti mám 10 000 000 bodů. Ale před tím je znaménko mínus. - tohle mu neustále znělo v hlavě. Timothy měl 53 000… Proti ní by neměl šanci! Ale to mu přece tak nevadilo. Šlo o jeho vlastní krk…!
"Che," posměšně se Timothy zašklebil. "Máš štěstí!"
"Ty ho máš…!" zasyčela. "Zabiju tě…. Až on bude mrtvej a nebude prudit!" otočila se na podpatku a kráčela pryč.
"No jistě! Vyser si oko děvko!"
"Prosím nebojuj s ní!" Ciel se měl čeho bát.
"Neboj, nebudu…," slíbil nakonec. Kdo by odolal jeho sladkým očím? Začal ho vášnivě líbat a strkat do místnosti na úklid. Zabouchly za nimi dveře. Ciel se snažil bojovat, ale šanci neměl. Ciel skončil s roubíkem v puse a se zavázanýma rukama. - přece jen vyrušený být Timothy nechtěl. Brzy byl nahý a očividně se stal lízátkem Timotyho. Jemně ho sem tam kousl, jakoby ho chtěl skutečně sníst. Ciel si připadal, jakoby ho olizoval sám trojhlavý pes, který stráží podsvětí. Jak se jen jmenoval? Nemohl si vzpomenou, ale na to už neměl ani pomyšlení. Timoty se začal zajímal jazykem o jeho podbřišek a na něm rozhodně neskončil. Jako ho mohlo tohle vzrušit?! Přece jen je to Timothy! Žádné Matt… ani ten krásný upír! Tiše brečel a snažil překousnout fakt, že si s ním dělá co chce právě tohle individuum…



"Měsíc…," Blood sledovala úplněk ze střechy. Ležela na ní v noční košilce, která byla pěkně dráždivá a tak odhalovala její přednosti. Neměla jich málo. Pod sebou měla župan. "Nemám ráda úplňky… čičí!" zavolala na svojí kočku, která přišla na zavolání a začala se o ní otírat. Panička jí dala pamlsek - speciální výživnou granulku. Kočka jí zhltla s vrněním. Pak si k ní lehla a stočila se do klubíčka. Teplo. "To je lepší!" hned měla lepší náladu.
"Je zakázáno ležet na střeše! Vypadni!" zařvala na ní noční hlídka.
"Polibte mi prdel! Áááá!" někdo jí stáhl střešním oknem dovnitř jejího bytu. Ale tam neměl být nikdo! Šokovaně zírala na upíra, na kterém se ocitla. "Ty! Já tě zabiju!" začala ho škrtit. Byl to ten co si zní udělal zbraň! Ten si to nenechal líbit a povedlo se mu jí dostat pod sebe. Za cenu krvavých škrábanců na krku. Teď držel pod krkem on jí. Nenávistně na něj civěla. Byla ráda že ve tmě víceméně vidí. Zatnula zuby. Jako jeho zbraň mu nemohla víceméně ublížit.
"Klid nechci ti ublížit," zašeptal, ale nepouštěl jí. "Uklidni se a já tě pustím!"
"…," kývla a přestala se bránit. Pustil její krk, ale z ní neslezl. "Co tu chceš?" zavrčela.
"Vidět tě… nevím proč…"
"Jak ses sem dostal?"
"Vycítil jsem tě…," prohlížel si její obličej. On viděl dokonale. Krásná. To měl na rtech.
"Mám zakázáno se s tebou vídat, mon ami," ušklíbla se. "Slez ze mě, nebo ti nakopu prdel!"
"Nenakopeš… Nejsi dost silná," ale poslechl jí. Vstal z ní a pozoroval jí. Blood se vyhrabala na nohy.
"Ty nejsi gay, čumíš mi na prsa, super…," ironie. Zrovna když chce gaye jako hrom, není k mání. Proč ona? "Co chceš, už si mě viděl, dám ti třeba fotku!" nedůvěřivý pohled.
"Fotku nechci…," ujistil jí a jeho pohled se zasekl na krku.
"Zapomeň hovado! Klíště odstup!" skočila na střechu a začala utíkat. Hamlet jí následoval a divil se, že na obyčejnou zbraň je tak mrštná. Namířila si to na hřbitov. Litovala že je bosa. Její nebohá chodidla! Už byla kousek, když se jí na jedné střeše probořila noha a ona hodila elegantního placáka na obličej. Noha se jí zlomila. Roztrhla si ret a rty. Bolet jí tepala v obličeji. Horkost. Cítila jak jí Hamlet jemně zvedl a vzal do náručí. Měla zavřené oči. Tohle… bylo trapné. Hamlet jí donesl zpátky a položil na postel. Začal jí olizovat obočí. Respektive krev. "Nech mě ty prasečí rypáku!" zasyčela a otevřela oči.
"Hamlet… A nebraň se mé sliny léčí…!"
"Ale vůbec tě to nevzrušuje!" vrčela a přála si nezlomenou nohu.
"…," přešel na olizování rtů. Bolelo to než se uzdravily. Začal jí líbat. Za to dostal pořádnou herdu do zad.
"Už toho nech ty idiote! Jsem tvá zbraň ne děvka!"
"Promiň… jinak ta noha?" narovnal se.
"Až se proměním bude v pořádku…," zlostně ho sledovala. "Už si měl to co si chtěl, ne? Krev. Tak vypadni a nevracej se!"
"Jak se jmenuješ?" ignoroval jí.
"R…Blood," řekla pomalu.
"…," obličej se mu stáhl a pak na ní skočil. Zakousnul se do jejího krku. Z hrdla se jí nedostal ani nejmenší výkřik. Rudé rty se jí roztřásly. Zornice se jí rozšířily, jakoby požila nějakou drogu. Život z nich pomalu prchal tak rychle, jako on sál její krev. Blood chtěla ječet dost ale nemohla. Složila se na postel. On klesl na postel s ní. Sevřela ruku v pěst a snažila se ho praštit, ale ruka jí ve vzduchu ztěžknula a spadla mrtvolně na postel. Očima jí sledovala. Pohled se jí zamlžil. Věděla, že jí tak zabije. Síly zmizely a ona mrtvolně třeštila oči do stropu, ale nic už neviděla… Hamlet stále pil a ničeho si nevšímal. V hlavě mu znělo pouze - Jen trošku její krve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama