IV. Štěstí je nevěrné

16. září 2012 v 15:00 |  Blood

IV. Štěstí je nevěrné



"Kurci!" Hamlet zvracel do záchodu. Vlasy mu držela znechucená Blood.
"Vyblij i střeva ty čuráku! Málem si mě zabil! Ještě že při kritické hranici se změním na zbraň… Byla opřená o stěnu a nevypadal dvakrát dobře. Po těle měla podivné černé skvrnky, které mizely jen pomalinku.
"Promiň to bylo poprvé!" další šavle krve dopadla do záchodové mísy.
"A naposled. Máš v hlavě nasráno víc jak ti dva homouši dohromady!" okomentovala ho. A pak sebou švihla. Jeho vlasy pustila. Ať si je pozvrací jí už to bylo jedno. Ať jí to tu zasviní. Její síla byla fuč. Byla přece jen kriticky vyčerpána. A to jen protože byla jeho zbraň! Taková smůla! Kdyby nebyla…!
"Jsi ok?" další zvracení.
"Zvracej… a nemluv na mě," sykla. "Pak odsud vypadneš a nikdy se nevrátíš!"
"Ale ano, vrátím se. Něco mě k tobě moc táhne!" otočil se na ní a krev skončila na zemi.
"Prase…," ani neměla sílu ohrnout nos. "To si uklidíš…," oznámila mu.
"Omlouvám se…," už očividně vyzvracel všechno. Nebo ne?
"S tvojí omluvou si ani nebudu moct vytřít zadek!" zašlebila se. "Napiš jí písemně…"
"Jinak… ty jsi zbraň jen se dvěma body?" utřel si rty rukávem a raději neřešil její prosbu. Něco mu říkala, že by to jako toaletní papír mohla použít.
"Jistě…," kývla chladně. Přemýšlela. Chtěl by s ní snad opravdu ničit tenhle svět a nastolit vládu démonů? Sledovala toho vyblitého upíra. Ne. Na to nevypadal. Jak smutné.
"To asi nejsi moc dobrá co?"
"…," pokud měla do teď obavu, že by na ní přišel… Už byla jistá že jí od něj nic nehrozí. Ke všemu se proměnil do lidské podoby. "Hm, nejsem. A co?"
"Tak by nevadilo, kdybych s tebou byl ne?" šel na to logicky.
"Zapomeň, chceš se zase přechlastat a zvracet?!"
"Ne…," ujistil jí. "Možná je to tímhle vaším světem. Kdybys možná byla v lidským… Kromě toho zbraň a uživatel mají být spolu!" andílek. Jak ráda by mu těd rozkopala ten obličej na bez formou rudou šlichtu. Deprimovalo jí že to ona udělat nemohla.. ale…!
"Nemusí. Jinak dovedu tě k šéfovi a s ním si to domluv!" rozzářila se. Zabije ho a bude mít pokoj! Ten plán byl dokonalý! Bezchybný!
"Dobrá," kývl a překvapivě opět hodil šavli do záchodu. Ale už jen jakési žaludeční šťávy. Blood se odplazila do postele. Zkoumat co zvrací nehodlala. Ani poslouchat ty nechutné zvuky a týrat se tím zápachem. Stálo jí to všechno za tohle?!

Ciel třeštil oči na polomrtvou Blood a kluka vedle ní. To byl ten upír! Srdce mu poskočilo. Ty nádherné vlasy by poznal všude. Ta dokonalá postava! Timothy ho sledoval s vražedným výrazem. "Co tu dělá on?" zavrčel a probodával pohledem upíra.
"A co tu děláte vy? Nocovali jste snad zde?" Blood se sladce usmála.
"Jak tě to prosím tě napadlo!" Timothy nasadil výraz, že se pomátla.
"Protože smrdíš a máš na sobě to co včera!"
"Blbost!" začali se dohadovat.
"Tohle dělají často?" zajímal se Hamlet.
"Uh… eh jo," kývl Ciel.
"Baví je to… Jinak já jsem Hamlet," podal mu ruku.
"C-Ci-Ciel!" přijal ruku a zrudl. Krev se mu nahrnula do tváří. Někdo tak pěkný jako tenhle upír mu podává ruku!
"Pěkné jméno," ruku mu stále držet. Ciel byl v nebi. Sledoval jak se k němu blíží. On ho… chce ho snad políbit?! Ucítil jeho rty na svém krku a slastně vydechl. Hned na to vykřikl bolestí. On ho kousl! Uvědomoval si, že mu saje krev.
"HEJ NECH HO!" Timothy se vrhl na Hamleta, ale ten ho volnou rukou odpinkl, jakoby by to byl míček.
"Bon apetit!" zazubila se pobaveně Blood. Ale pak Hamleta nakopla do zadku.
"Co…?" pustil Ciela.
"Máš držku od krve," podala mu kapesník. "Jeho boyfriend se mohl zbláznit," ušklíbla se. "A další zvratky vidět nechci!" dodala mile.
"Ach…," došlo mu co dělal a krev si kultivovaně otřel. "Měl jsem hlad a on… byl moc blízko…!" omlouval se.
"No jistě… Jdi s hladem do prdele!" ušklíbla se. "Víš tady druhé nejíme! Ale to vás asi doma neučili, co?" věděla moc dobře co je "doma" učili.
"Já jen sál jeho krev…!" namítl.
"Hele tady už nejsi u démonů!" praštila ho. "A co děláš v lidským světě je taky u prdele… Tady jsi na posvátné půdě!"
"Jsi v pořádku?" Timothy se staral o Ciela.
"Jo dokud si na mě nehrábl! Nech mě!" praštil ho přes ruce. Očividně mu to sání tak nevadilo. Myslel jen na jeho rty na svém krku… perverzní dítě!
"No nic… Pojď za šéfem!" Blood zavelela a šla na před. Hamlet za ní šel.
"Ona ho vede k šéfovi? Chce ho zabít?" vypískl Ciel vyděšeně.
"Jistě že ne…," Timothy v to doufal a za tohle jí měl rád. Otázka byla jak dlouho. Moc dlouho mu sympatie nevydržela. Proč špinit své ruce s upírem? Nechá za ně oba udělat špinavou práci šéfa! Geniálně jednoduché!

Blood myslela že sní. Ano pouze hloupý sen. Neskutečné. Sledovala bavící se muže a nechápala jak je to možné. Šéf si Hamleta okamžitě oblíbil. Seděla v křesílku a nedokázala už vnímat jak se baví o vaření. K čemu sakra upír potřebuje vařit, když mu stačí sát krev? Ano, musela uznat že tenhle upír je zženštilý - krev do teď nechtěl vůbec sát a je zastánce nenásilné cesty. Vždycky když náhodou uvažovala nad tím, co by bylo, kdyby se stala zbraní démona... Tohle tam rozhodně nebylo. Mírumilovný démon? To je špatný vtip. Ještě k tomu upír. Upíři mají být krvelační nevyskákaní gauneři, které je radno zabít při prvním setkání a velmi rychle. A ne takové štěňátka! Kam ten svět jde? Do černé díry. Ano do prvoúst. Začala zkoumat svojí rukavici. Tenhle mundůr jí už omrzel. Chtělo by to inovaci. Možná trošku rudé... nebo kabát ala gestapo. To by možná pomohlo. Jak hluboko klesla? Už se rozmýšlí nad módními záležitostmi. Zadívala se z okna. Nic. Ani déšť, moucha či cokoliv zajímavého. Znechuceně zamlaskala. To se nemůže jednou když potřebuje dít něco zajímavého? Může zbraň umřít nudou a opruzením?
"Takže.... zpátky k tématu," odkašlal si šéf. Blood se na něj mrtvolně podívala. Konečně? "Rozhodl jsem se. Můžeš migrovat. Stejně jako tvá zbraň... Ale musíte být pod dohledem. Sice tvá zbraň má jen dva body a není to démonská zbraň...," jeho slova Blood málem rozesmála. "...takže nehrozí teoretické riziko, že nad tebou převezme vládu a zničí s tebou svět... Ale dohled je nutný. A protože se již znáte s Timothym a Cielem... budou to oni," usmál se jako sluníčko. "Doufám, že na ně budeš mít dobrý vliv!"
"Cože?" Blood prudce vstala. "Chápu dobře... že já půjdu do lidského světa , kdy on bude chtít?" tohle jí skutečně namíchlo. Bude skákat jak píská Hamlet?! Tak to tedy neměla v plánu ani náhodou.
"Ano," kývl šéf.
"Děkuji!" Hamlet nemohl být spokojenější. Dohled mu ani nevadil.
"Dáte mi aspoň peníze potřebné k životu?" řekla a zaškeredila se. Věděla, že musí držet hubu. Vyskakovat si v jejím postavení zde nebylo moudré. Kdyby zjistili, že je ve skutečnosti R13 skončila by rozlámaná na malé kousky.
"Jistě... Padělat jejich peníze je moc snadné," kývl. "Dám vám zlatou kreditku," jednu hned ze šuflíku vytáhl. Blood se zvedla a došla si pro ní.
"Jste velmi laskav...," čapla jí a zandala do kapsy. "Nashledanou," vydala se pryč a na výkřik šéfa nereagovala. Ten ještě upřesnil nějaké věci Hamletovi. Ale to jí už nezajímalo. Půjde nakupovat do obchoďáku. Zlatá kreditka znamenala neomezený kapitál. Ušklíbla se. Aspoň se jí rozšíří šatník. A nejen ten. Bude si užívat života na vysoké noze! Jo to bude pěkné… Pokud Hamlet čeká, že bude s ním tak upadl na hlavu. Bude od něj co nejdál. Ať se šéf zblázní. Přece se může tahat s těma pseudochlapama. Timothy byl idiot a Ciel sloužil jako nafukovací panna. V jakém pošahaném světě to žila? Ke všemu byla démonská zbraň. V rukou démona. Pokud se někdy stane, že se změní na zbraň a propadne volání krve... Bude to masakr a možná nastolí vládu démonů. Podrbala se na zadku. Ne, takové kraviny dělají jen její sourozenci. Ona ne. Na to je moc líná. K tomu... démoni nestavějí obchoďáky! A jsou trošku vadní a nedá se s většinou mluvit.
"Počkej!" objevil se před ní.
"Do hajzlu jak to kruci děláš?" málem spadla z leknutí na zadek. Taková rychlost… to je snad jen sranda, ne?!
"Jen běhám...," pokrčil rameny. Vypadla u toho jako idiot.
"...," zírala na něj. "Z jaký rodiny kurva jsi? Ne dobrý... Jinak pokud čekáš jinou společnost než ty dva úchyli, zapomeň. Já půjdu po svým a ty taky... A ne, žádné společné zájmy nemáme! Ani nejsme stejný živočišný druh!" pronesla důležitě.
"Proč jsi taková? Můžeme být přátelé!"
"Přátelé ti nevycucají 4litry krve a nevyzvrací jí pak do hajzlu a na zem kolem hajzlu!" usmála se. "Nejsme přátelé, kamarádi, známí...nic. Jen ty a já. Dvě osoby co se neznají a nepoznají," probodla ho pohledem. "Pokud budu chtít, aby mě někdo okusoval nebo nedejbože píchal, zajdu si do bordelu nebo tak nějak!" dala si ruce do kapes a hodlala ho ignorovat.
"Já tě píchat nechci!" zněl dotčeně.
"Vsadíš se?" olízla si rty.
"Ne, prohrál bych...," řekl s klidem, který Blood namíchl ještě víc. On si z ní dělal vážně jen srandu!
"Polib si prdel..."
"To nezvládnou ani upíři..."
"Ale jo! Snaž se! Dokážeš to!" povzbudila ho s nadšením, které udivilo i jí samotnou. Mohla by dělat takové ty povzbuzovačky.
"Jsi velmi milá...,"pozoroval jí. "Víš, že jsi nejzajímavější holka, kterou jsem kdy viděl a poznal?"
"Teď už jo. Moc si jich asi neviděl co?"
"Ale jo viděl. Jsi něčím... zvláštní!" studoval jí.
"Jsem zbraň," prošla kolem něj s lhostejností, kterou těžce získala. On jí tak rozčiloval!


Hamlet sledoval Blood ve své lidské podobě. Změnila se. Po druhé jí viděl v civilním oblečení. Na sobě měla hodně volné vínové tričko s krátkým rukávem, který odhalovalo její rameno. Na rukou měla černé návleky. Černé upnuté kalhoty měla pod kolenem schválně roztržené. Boty měla na klínku s otevřenou špičkou. Vlasy jí volně poletovaly kolem hlavy. Šli nakupovat. Překvapivě se bavila s Cielem - jak se ukázalo ten prcek měl rád nákupy podobných věcí - třeba knížek či očumování šperků. A to ho rázem postavilo z postavení - nafukovací panna - na - živá bytost hodná občasného zájmu.
"To je děs," Timothy vzdal snahu na sebe upozornit. Dneska se vyšňořil jak jen mohl.. a Ciel ho zcela ignoroval. Ten nic nehrotil vzal si džíny a mikinu stejně jako Hamlet.
"Co máš na mysli?"
"Blood!" ušklíbl se.
"Co je na ní hrozného?"
"Ne na ní, ale vedle ní! Kromě toho co si maj spolu co povídat? Vždyť jsou jiný živočišný druh! A...a... prostě je to divný!" vztekal se jako malej. Fakt, že on je taky jiný druh než Ciel očividně neřešil.
"Prosím tě," Hamlet se zastavil a šáhl mu na čelo. "Ty na ní žárlíš, že si rozumí s Cielem?"
"Ne, já si s ním rozumím líp!" byl nucen se zastavit, což ho naštvalo ještě víc. "My spolu spíme!" pronesl hrdě. Fakt, že ho musí znásilňovat a držet násilím nebyl hlavní.
"Podle všeho tě Ciel nesnáší...," poukázal na fakt, který bil do očí i slepého.
"To není pravda!" nafoukl se. "Kruci utekli!" deprese. V tomhle obchoďáku je najít bylo nadlidské síly. "Koupíme si něco k jídlu?" navrhl rezignovaně.
"Můžeme," kývli a zapadli do jedné rádoby restaurace v prvním patře. Zatím co oni čekali na jídlo, Blood a Ciel si prohlíželi šperky.
"To je pěkný!" Ciel zkoumal stříbrnou kočku.
"To je, ale tohle lepší!" ukázala na náušnice ve tvaru žiletek, které právě měla v ruce. Přiložila si je k uchu a kriticky se pozorovala v zrcadle. Rozhodla se, že si je koupí. Když to není za její peníze...
"Pěkný, pěkný... takové ostré!"
"Ty si vůl," vyprskla smíchy a zadívala se na další náušnice. Najednou se ozval šílený zvuk. Vše se začalo bortit, jakoby nastal konec světa. Řinčení, praskání, skřípání,tupé rány to vše v jednu chvíli zpívalo děsivou píseň. Lidé ječeli a umírali pod sutinami, které je nemilosrdně drtily jako pavouky noviny. Všech pět pater se sesulo jako domeček z karet. Šílené praskání sebou neslo proboření stropu u posledního patra a zabití posledních šťastlivců, kteří byli mezi živými z důvodu, že se nacházeli právě v posledním patře. Měli život delší než ostatní o pár sekund. Ale i to se zdálo jako věčnost. Prach se pomalu usazoval. V klidu a míru, jakoby se nic moc nestalo. Nastalo hrobové ticho. To prořízl nelidský smích. Na sutiny pobaveně skočila drobná dívka. Vypadala tak ta deset let. Víc ne. Rudé oči měla plné slz - slz smíchu. Dlouhé zlaté vlasy jí stékaly po ramenou na záda. Smála se jako satan sám.
"Ubožáci! To je jen zlomek mé síly... Světě lidí připrav se! Já, démonská zbraň Nemesis 666 ti přinesu zkázu se svým pánem!" smála se a pak poslušně skočila k velkému černému brněný ze kterého stoupal podivný zelený dým. Místo očí pouze žhnulo smaragdové světlo. Žádný obličej. Pouze ty dvě zelené škvíry žhnoucí smaragdovým světlem. Pomalu zvedl ruku nad hlavu. Jako náramek mu z brnění čněly ostny. Kolem trosek byla zelená síť, která ukrývala tuhle zkázu před očima ostatních...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miroslav Miroslav | E-mail | Web | 2. srpna 2013 v 17:24 | Reagovat

Je to pravda?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama