VI. Šťastný konec (poslední díl)

20. září 2012 v 18:00 |  Blood

VI. Šťastný konec



Po pár týdnech na událost se šílenstvím Blood zapomněla. Věčně se poflakovala a to jí vyhovovalo. Dokonce začala chodit i do školy. Zjistila, že lidská škola je nejlepší na spaní. Žila si spokojeně. Občas jen poslala Hamleta do háje, když se mu zbláznili hormony a chtěl její krev či chtěl se chovat víc jako nějaký neznámý kluk. "Hm to je dobrý," Blood právě jedla v honosném sále čokoládový dort. Před chvílí byl pronesen velmi strhující projev. Další démonské zbraně byli lovci nalezeny a zničeny. Jak přednášející sliboval za chvilku nastane období míru, protože všechny démonské zbraně budou jednou a provždy zničeny. Bude to nádherný svět, který se démoni nebudou pokoušet zničit, protože beze zbraní nemají šance. Krásná vidina staletí míru. Klid a mír.
"Krásný proslov, že ano?" jako duch se za ní vynořil Ciel.
"Ciele?" překvapeně se na něj podívala. Ne! To nebyl Ciel. "Pane…," vyschlo jí v krku a málem upustila talířek. Prozíravě jí ho vzal z rukou.
"Překvapená? Ale no tak," pohladil jí druhou rukou konejšivě po tváři. "Líbil se ti ten proslov? Tak pěkný svět bude, že ano? Svět kde nebudou zbraně démonů, ale démoni ano, stejně jako zbraně těch… ochránců?" ušklíbl se. "Jak nefér," uculil se.
"Pane ještě není váš čas…!"
"Možná. Víš ty jsi v těch šatech nádherná!" zahodil talíř s dortíkem a začal si hrát s jejími vlasy. Při tom si jí prohlížel. Černé korzetové šaty. Jako na pohřeb…
"Pane to nesmíte," šeptla oči zamlžené. Co jí to dělal?! Povedlo se jí poodejít.
"Ale ano. Smím. Kromě toho ta nanicovatá zbraň, dělala tomuto slabému tělu horší věci," ze zadu jí objal a políbil na krk. "Dnes se staneš mou zbraní…"
"Ale… To ještě nejde!" polkla. "Přece jen… Bude vás jistě Timothy hledat!" namítla zoufale. Realita na ní dolehla. Ciel strávil poměrně dlouho na ošetřovně. A když ho pustili byl zrovna Timothy na nějakém školení. Ale předevčírem se vrátil a nebyla schopná uhlídat, aby se Ciela na dotkl. Po pravdě doufala, že Šílenství spí tvrdě. Očividně ne.
"Poslal jsem ho pro pití. Ničeho si nevšiml. Jak je slepý…," zašklebil se a popadl jí za ruku a táhl ven. Chtěla namítat. Ale nemohla. Za táhl jí ven na chodbu kde jí začal prudce líbat. Nebránila se. Věděla, že to nemá cena. Cítila jak jí vykasává sukni. Složil jí na zem aniž by ho to stálo moc námahy. Právě se chystal sundat její kalhotky, když se ozval křik.
"Co to je?!" Hamlet doběhl s Timothym.
"Vypadněte!" zavrčel. "Právě tu mám něco rozděláno…"
"Ty vole!" Timothy mu vrazil facku. "Co to kurva děláš? Přece ona je holka!"
"Omluvte ho pane!" Blood vykřikla a prudce se zvedla. "Pane…!"
"To je pěkné…," rozesmál se. "Drahý Timothy, že ano? Ty jsi tak… roztomilý…," pohladil ho po tváři.
"UTÍKEJ!" Blood zařvala. Timothy uskočil právě v čas, jinak by měl po tváři. Tu zdobily jen krvavé šrámy.
"To není Ciel!" byl v šoku.
"Šílenství…!" Hamlet ho poznal.
"Ano," kývl spokojeně. "Chci tvojí démonskou zbraň!"
"Mojí co…? Blood není démonská…?" podíval se na ní ta jen kývla.
"Jsem… Ale pane, ještě není čas měl by jste spát…!" otřásla se.
"Mýlíš se. Je čas. Závist a ostatní našli poslední vhodné zbraně… Sice při tom skoro všechny zlomili… ale co! A začíná se útok!" rozchechtal se. Celý hrad se roztřásl výbuchy. Ozval se vyděšení řev a začalo peklo.
"Blood!" Hamlet na ní zavolal a natáhl k ní ruku.
"Na tohle vám kašlu! Já chci žít!" prudce se rozeběhla a utíkala jako o život.
"Ciele… no tak probuď se!" Timothy sledoval Ciela.
"Já se už probudil… Ta nicka co jsi ošukával už existovat nemusí. Nikdy v podstatě neexistoval… je mi to líto…," smál se jako šílenec a zmizel.
"Hamlete…," Timothy sklopil hlavu. "Musíme se spojit…," zvedl hlavu.
"Ale duší to nepůjde…," řekl a sledoval ho.
"Musíme… jinak," zadíval se na něj.
"Jediné co snesu… Zkusíme si spojit krve. Pokud umřeš… Tak ti to tak stejně moc vadit nebude, takže…," zadíval se na něj. Timothy ho probodl pohledem, ale nakonec kývl. Co mohl?! Mezitím probíhal masakr. Hrad nebyl připraven a byl zaskočen. Moment překvapení udělal dost, ale brzo se vzpamatovali a pustili se do boje. Blood utíkala pryč. Věděla, že pokud chce přežít musí pryč. Srdce jí divoce bilo. Tohle bylo špatné! Zakopla a sletěla na zem. Podívala se o co zakopla. Něčí ruka. Znechuceně vstala a odkopla ruku z cesty. Připletla se rovnou k bojující dvojici. Dívka svírala sekeru. Tu poznala okamžitě. Nemesis. Bojovala proti jejich šéfovi. Blood ustoupila a sledovala je. Věděla, že kolem nich proběhnout je pěkně nebezpečné a tak jen pozorovala jak bojují. Pak jí odhodila tlaková vlna. Přistála na stěně. Byla ráda, že ta to ustála. Dopadla na zem a pomalu se plazila kupředu. Trosky. Začínala toho mít vážně dost. Pak uslyšela šílený smích.
"No ty jsi teda něco! Zlomíš svojí zbraň, abys zlomil i mou. A to nejsi démon… Můžeš se přidat na naší stranu…!" dívka uznale sledovala jejich šéfa, který si utřel od úst krev. Blood pomalinku vstala. Měla by zasáhnout. Poznala, že tohle je Závist. Jako zbraň to vycítila. Musí se přidat na něčí stranu. Když se přidá k ní má šanci, že se nastolí vláda démonů a ona pak bude moci spokojeně žít. Nebo na jeho a tím si koledovat o svět, kde nemá právo na život. Měla jasno hned.
"Děkuji za kompliment, ale můžeš si ho narvat do prdele ty plochá kurvo!" zasyčel.
"A já tě chtěla nechat umřít rychle… A ty jsi tak sprostý! Co?" vykřikla a zírala na černé ostří, které jí právě prorazilo hrudník. Velké černé ostny z ní udělali ježka. Nestačila ani vyjeknout. Ostny zmizeli a ona dopadla na zem a crčela z ní krev jako z cedníku.
"Blood?" šéf na ní vytřeštil oči. "Ty jsi… No to je tedy gól. Ty jsi démonská zbraň!" musel se rozesmát. "Ty zasraná děvko, ty jsi kurva dobrá!"
"Děkuji…," oklepávala si ruku od krve. "Já…," polknula.
"Ty jsi zabila Nenávist… Chceš snad jejich svět kde nebudeš existovat?" Ciel se za ní objevil.
"Ciele… Ty zasranej zkurvenej buzerante! Ty jsi…!" šéf pochopil brzy.
"Šílenství," zašeptala Blood. "Omlouvám… se!" sklopila hlavu. Bylo jí jasné, že tohle nepřežije. Vzdala to.
"Ku…!" Ciel se skácel k zemi a oddychoval.
"Běžte!" Hamlet s mečem v ruce zaútočil na Ciela, který se ale bez potíží vyhnul a otíral si tržnou ránu na čele.
"Šéfe…!" Blood se na něj podívala a pak společně utíkali. Hrdinství rozhodně nepatřilo mezi ctnosti, kterými Blood oplývala. Jedno rozhodnutí jí stačilo bohatě. A šéf bez zbraně nemínil riskovat svůj krk. Na to žil moc dlouho!
"Ale, ale… Vy jste se tedy spojili. Pěkné," Ciel uznale pokýval hlavou. "Ale přece by jste neublížili klukovi, kterého tak moc Timothy miluje!" musel se smát.
"Bohužel, ty už to nejsi…," Hamlet vzdychl.
"Ale no tak Hamlete… Vím co v tobě je. Máš šanci se stát Chaosem… Spoj se semnou. Víš, že váš… svět který tam moc chceš… Blood nepřijme. Zabijou jí. Ať to dopadne jak chce. I když se dala na vaší stranu, zabijou jí…!" pozoroval jak na něj vycenil tesáky.
"Ne! To by neudělali, protože ví, že je stejně jako já na jejich straně!" odmítavě zavrtěl hlavou a zaútočil.
"Myslíš?" Ciel se vyhnul. "Každá démonská zbraň musí být zničena, aby nastalo těch pár staletí míru. Aby se po nich opět zrodila první zbraň a tak. Nemyslíš, že je načase změnit tohle? Nenechat vyhrát to pseudodobro?"
"Promiň…!" prudce m usekl hlavu. Meč se roztříštil na kousky. "C-co to?" zůstal šokovaně zírat. Pak mu to vše došlo. Démon nemůže využít zbraň, která není určená démonům… Zíral před sebe. Ucítil puch vítězství. Tentokrát smrděla po marnivosti a krvi. Jakmile byli čtyři jezdci oslabeni smrtí jednoho… a nyní druhého, nebylo problém dva zbývající zabít a zlomit jejich zbraně. Útok byl rozdrcen. Ztráty byli hrozivé. Hrad připomínal spíše trosky, ale povedlo se. Všechny démonské zbraně až na jednu byly rozlomeny…

Jak se ukázalo šéf se díky masakru stal nejvýše postaveným mužem, což bylo až děsivé. Jak málo stačí k tomu se dostat na vrchol. Začal okamžitě organizovat záchranné akce a pokoušel se pomocí schopných lidí najít nějaké zraněné, ale většinou nacházeli pouze mrtvé. Blood vedle něj stála v potrhaných šatech a upírala na něj své bezduché oči. "Šéfe…!" doběhl Hamlet. "Ciel… i Timothy jsou mrtví," oznámil.
"Ciela vím… ale chudák Timothy. Byl to idiot co měl v hlavě nasráno, ale nebyl až tak zlý," pokýval.
"Tys ho použil… Ty jsi idiot," Blood se ušklíbla.
"No dovol… nedošlo mi…!" bránil se.
"Klid," Blood mu položila ruku na rameno. "To je v pořádku…"
"Jinak… co Blood? Že může v klidu zůstat?" objal jí.
"Ano může. Proč by nemohla?" divil se šéf. "Přeci nám pomohla…!"
"Přesně…!" kývl Hamlet a oddechl si. Přece jen tohle nejsou démoni…
"Hamlete…," Blood se pousmála a políbila ho na rty. To ho překvapilo.
"Blood!" potěšeně jí polibek s vášní oplatil.
"Hamlete… měl by si jít pomáhat hledat přeživší. Já si jen trošku odpočinu a půjdu taky… Znáš mě já se nepřetrhnu," vyplázla vesele jazyk.
"Dobře… ale nemám tu být raději s tebou?" zajímal se. Přece jen když je konečně po takové době milá, možná tím šokem, nechtěl jí tu nechávat samotnou.
"Hele ty bys dělal nemravné návrhy nebo mě i kousl… A co já chudák bezbranná…," zamrkala a pak ho kopla do kotníku. "Mazej!" rozkázala jako generál.
"Ano madam!" zasalutovala a se smíchem šel pomáhat. Blood opadl úsměv a podívala se s mrtvolným výrazem na šéfa. Vypadala jakoby zestárla během sekundy o desítku let.
"Nechci, aby viděl jak mě rozlomíte. Je to pro nás trapné… Čím víc svědků… Tím hůř," přivřela oči.
"Díky, taky budu raději, když u toho nebude," přikývl vážně. "Není to nic proti tobě. To snad víš…"
"Vím," ujistila ho, ale věděla že je to zbytečné. "Můžeš mě třeba zabít tímhle," vytáhla z úkrytu ze šatů dýku. "Stejně ses to chystat udělat, že jo?"
"Ano," kývl. "Chtěl jsem ho poslat pryč. Ale tys to udělala za mě…," řekl a usmál se. "Je mi to líto…," vydechl a vzal si od ní dýku. "Ale neměla ses zrodit tak jak ses zrodila. Nemůžu dovolit… Ohrozil koloběh. Jsi moc nebezpečná. A spojení s Hamletem to jen umocňuje…"
"Já vím, ovládlo by mě šílenství… A nemysli si… vím, že by jste mě dostali. Pěkně bych vás počechrala, ale je vás na mě moc. A jsem moc líná na to dělat ramena… Jinak řekni Hamletovi… Že je upírskej idiot. A ať nedělá píčoviny… Bože poprvé za svůj život dělám dobrý skutek!" odplivla si.
"To je děsivé. Jinak vyřídím slíbil a zabodl jí dýku do srdce. Ani nehlesla. Na zem dopadla katana. Ve dvou kusech. A tak dobro vyhrálo nad zlem. Ale je všechno tak černobílé? A existuje vlastně dobro…?


Na náhrobku Blood stálo:

Zde leží polovina zbraně, která se stala živou osobou spolu s půlkou mého srdce. Druhá polovina nahradila místo půlky mého srdce, které jsem zde pohřbil.
Navždy spolu…

Pod zemí ležela truhla s polovinou katany a polovinou upírského srdce, která stále… bila.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Flegy Flegy | 14. října 2012 v 17:36 | Reagovat

jeej :)) krásne to bolo len škoda že to skončilo smrťou toho Ciela :) a škoda že to bolo také krátke ale inak to bolo strašne pekné :))

2 Defy (Dede, Dedola, Tawni ... jak chcete) Defy (Dede, Dedola, Tawni ... jak chcete) | 15. října 2012 v 21:33 | Reagovat

Šťastný konec?! :( To teda rozhodně žádnej happy-end nebyl! Tys pozabíjela všechny dobrý postavy :'( Chudáček Ciel, Timothy, Blood i Hamlet ... Ale nejvíc mi je líto dvojice Ciel a Timothy :(
Jsem nešťastná :( Mimochodem plánuješ něco dalšího psát v blízké době? Protože, když pominu, že mám co dělat abych se nerozbrečela, byla to úžasná povídka :) a přečetla jsem ji nárazově. Jen tak dál :P

3 Kuře a Ufí / Ufí a Kuře Kuře a Ufí / Ufí a Kuře | 19. října 2012 v 11:36 | Reagovat

Děkují :D (Jinak koukám páry kluk x kluk jsou stále v kurzu :D:D:D)
Tak v plánu něco je :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama