Cena za pravdu IV.

16. listopadu 2012 v 18:00 |  Pravda

25. 10. Čtvrtek - 26. 10. Pátek






25. 10. Čtvrtek

Samuel Černý nebyl typ muže, kterého by někdo snadno překvapil či vyvedl z míry. Myslel si o sobě, že už zažil dost na to, aby uměl v lidech číst. Ale byla tu jedna osoba, která mu ukázala, že se mýlil. Nechápavě sledoval Gabrielu. Netušil co ho překvapilo víc. To že je tu jen v noční košilce, kabátu a teniskách či proč tu vlastně je. Měl pocit, že na něj leze migréna. Jako ohavná chobotnice se mu usadí každou chvilku za krkem a svými chapadly bude drtit jeho nebohou hlavu. "Gabrielo, víte že jste u nás neslužebně jen v noční košilce?" vydechl po chvilce, která mu měla nějak pomoci se uklidnit a uspořádat si myšlenky. Bohužel se nepovedlo.

"Nestíhala jsem se převléct," vysvětlila prostě a zapnula se. Nechtěla ho rozptylovat. "Tak můžete to zjistit?"

"No teoreticky ano. Ale k čemu vám to bude?" nechápal a pootočil se se svojí židlí. Musel si dát pozor, aby se nezačal otáčet ze strany na stranu. To ho uklidňovalo a pomáhalo mu to myslet. Ale přece jen, to bylo trošku nevhodné.

"Ta osoba, co má tuhle emailovou adresu, je možná vrahem. Podívejte se!" vytáhla staré číslo časopisu Zločinci. Povedlo se jí sehnat to číslo, kde byl článek o těch nevyřešených vraždách s čísly. "Tady je ukázaný jeho dotaz a poděkování za námět. Není to jasné? Kdo by se zajímal o tohle… To jistě není náhoda!" nemínila ustoupit.

"To je poměrně starý článek, víte o tom? Proč by čekal tolik let? Třeba je to jen náhoda. Proč jste vlastně upustila od názoru, že to byl žák toho prvního šílence?" sledoval její výraz. Jakoby něco tajila. Určitě něco tají. "Zjistila jste snad něco, co jste si nechala pro sebe?"

"Proč bych si něco měla nechávat pro sebe?" zadívala se na okraj jeho dokonale uspořádaného stolu.

"Protože jste problémová osoba, co si ráda syslí jisté věci pro sebe. Tohle není z mé hlavy, ale říká to Marek," ušklíbl se. "Kromě toho, nenajdu vám to, pokud mi to neřeknete," zkusil zaručenou metodu. Vydírání. "Hele, nemůžeš zvládnout vše sama. Občas se pomoc hodí. Proto nikdo z nás nepracuje sám, ale má kolegy…," zkusil tykání. Navázat bližší kontakt. Zadíval se na ní. Mohla si to nechat rozepnuté - prolétlo mu hlavou. Málem se až zastyděl, ale na to byl tím stvořením moc zaujatý.

"Dobrá. Ten článek… Není v něm vše. Obětí bylo šest. Vrah jim nechával kousky hádanky. A vyšetřovatel jí vyřešil až po té, co našel šestou oběť. Bezdomovec. Ututlal to. Měl to jako kostlivce ve své skříni. A já jí otevřela," pokrčila rameny. "Kdyby to tedy byl jeho žák, byla by tu hádanka. Nebo číslo sedm. A hlavně další oběť, ne-li pravda?" pronesla tónem starého přísného profesora.

"A to jste nemohla říct dřív?" vrátil se opět k vykání. Přemýšlel, jestli by nebylo dobré jí něčím praštit.

"Říkám vám to teď. Dřív to nešlo. Tak už mi to najdete?"

"Dobrá. Stejně nic lepšího nemáme," kývl. "A já vám to nenajdu, ale náš odborník na počítače ano. I když víte, asi bych vám to neměl říct," dodal mile.

"Cože? Hele já jsem přece… To není fér!" zlostně ho pozorovala. "Vy si říkáte policie? Nemáte pomáhat a chránit?"

"My jsme z mord party," řekl svatouškovsky. Jakoby se to na ně nevztahovalo.

"Hm," zabručela. Nebo to bylo zavrčení? Nebylo to tak jednoduché přesně analyzovat.

"Dobrá, budu vás informovat, dáte mi číslo?"

"Číslo…," zopakovala. "Pamatuji si jen své ICQ. Nesmějte se!" bezmocně sledovala jak se směje.

"A mobil tu nemáte, že ne?" hádal.

"Ne," kývla.

"Vezmu si ho od vašeho strýce a zavolám. Pokud se něco zjistí," dodal.

"Děkuji. Vlastně se divím, že jste ochotný se mnou komunikovat a věřit mi. Čím to?"

"Klidně vás můžu začít urážet a být nepříjemný, pokud vám to vyhovuje víc. Ale jde o případ. Děláte pro něj hodně. Možná až moc. Žijete tím, což není dobré," napil se kávy. Už byla dávno ledová a nechutnala nejlépe.

"Každý kdo chce být nejlepší, musí mít závislost. Závislost, která ho nutí být lepší a lepší. A tohle je ta moje. Myslím, že vy jí také musíte mít. Možná podobnou jako já. Nebo snad tohle děláte pro peníze?"

"Nejen pro ně. Víte jste trošku cvok," podrbal se na týlu.

"A vy jste naprosto zdravý mladý muž - díval jste se mi na prsa. A jistě víte, že nemám spodní prádlo," odhadla ho dokonale. "Každý jsme nějaký. Zavolejte," otočila se a šla pryč. Chtěl po ní něco hodit. Myšlenku na to, že by za ní zakřičel, že to není pravda, a že si nevšiml, že nemá spodní prádlo, zavrhl. To že by se bránil, že je to výmysl… Nemohl. Byla to pravda. Sice netušil, že nemá ani kalhotky, ale to se dalo čekat. Málem se rozesmál. Ta holka byla šílenec. Posedlý šílenec. Neznal nikoho, kdo by kvůli jedné stopě, kterou neviděl nijak závratnou, běžel až sem jen v košilce. A k tomu bez spodního prádla. Žila v jiném světě. To věděl od Marka. Ale nikdy netušil, jaký to má význam. Není normální. Nebo naopak je normální? Přemýšlel co vůbec znamená. "Dost, musím pracovat!" měl pocit, že už to překročilo hranici. Raději se zvedl a šel zjistit, kdo mohl poslal ten email. Přece jen se nechtěl utopit ve filozofických úvahách o tom, že na sobě neměla žádné spodní prádlo. Proč tak přehnaně topí? Pak se člověk hned zpotí, proběhlo mu hlavou.



26. 10. Pátek



Jak se z bytu stane vězení? Jak se z pokoje stane klec? Gabriela ležela mrtvolně na posteli. Jen ještě přidal nůž do srdce a scéna by byla dokonalá. Adéla vzdala snahu jí dostat na nohy a raději jela opět k příteli. Začal vyzvánět mobil. Její oblíbená písnička. Trvalo jí skoro půl minuty zvednou mobil a to ležel pár centimetrů od ní. "Ano?" ohlásila se polomrtvě.

"Dobrý den, Černý! Mám skvělé zprávy!"

"Opravdu?"

"Je vám něco? Čekal jsem trošku jinou reakci… No nevadí. Ta emailová adresa byla výborná stopa. Ukázala nám na bývalého zaměstnance. A ten překvapivě nemá alibi. Tvrdí, že ho obtěžoval nějaký francouzský mladík po té, co odešel z baru, ale nikdo mu to nemůže potvrdit. Překvapivě ho prý obtěžoval přesně na dobu vraždy. Přesně tak, aby stihl dojet tam, zabít a nakreslit symbol a v klidu se vrátit. Náhoda, že ano? Takže případ bude snad brzy uzavřen!" veselý tón nemohl potlačit.

"Ah… Takže on použil svojí emailovou adresu? Hloupé…"

"Ne, jinou. Byla použita pouze jednou. A to na ten dotaz. K tomu použil svůj pracovní počítač z firmy pana Sýkory přesně ten den, kdy dostal padáka. Takže vám asi poděkuji. Váš strýc ho právě vyslýchá, takže nemá čas, jinak by zavolal on...," odmlčel se.

"Aha. No tak jo. Mějte se," zmáčkla tlačítko s oblíbeným červeným telefonkem a ukončila hovor. I jeho naději, že s nimi půjde do baru. "Někdo z firmy… Hloupé," zabručela. Ležela ještě hodinu než konečně vstala a došla ke stolku. Mrtvolně si sedla a vytáhla poznámkový blok. "Tak a poslední věc… Email poslal…," zarazila se a zírala na svojí propisku. "Možná se o vraždy vždycky zajímal. Nejspíš. Dozvím se, že mě vyhodí a hned se rozhodnu zabít šéfovu ženu a ne jeho?" podrbala se na hlavě. "No lidi jsou různí," rozhodla se to neřešit a pomalu psala. "Nemá alibi vymyslel si nějakého Francouze… Počkat!" zadívala se na poznámky. "Tu prodavačku zaujal francouzský přízvuk. Neviděla mu pořádně do obličeje. To má znamenat, co?" kousla se do rtu. "Takže zpětná vazba. Sýkora vyhodí zaměstnance, který hned ten den ještě stihne založit nový email a poslat z něj dotaz do časopisu. Ten to uveřejní a on tak získá informace. Měsíc po zveřejnění začne Sýkorová sbírat účtenky. Nakonec se najde mrtvá a vše ukazuje na manžela až moc okatě. Najde se však šestka, která měla být sedmičkou. To ukáže nevinu. Další přezkoumávání důkazů ukáže, že jsou nastrčené. Nenašel se ani vlásek od pachatele… Sýkora je očištěn, ale nemá alibi. To se najednou objeví díky stánku s párky. Tam si ho zapamatovala prodavačka díky francouzskému přízvuku. Údajný pachatel nemá alibi a vymlouvá se na to, že ho obtěžoval nějaký Francouz. Konec příběhu. Ne. Taková pravda prostě není! Nemůže to být tak pitomý! Nejde to. Nezajistil by si alibi a přitom dokázal tak úžasně nakreslit šestku a zničit důkazy svého zločinu? Ne, to ne. Ale Sýkora je přítel strejdy… A tak jistě zná postupy policie a na co si má dávat pozor. Jistě, kdyby se občas strejda o něčem zmínil… Ale nemá důkaz! Potřebuji důkaz. Potřebuji lepší pravdu!" třískla do stolu. Nemínila nechat pravdu takovou. Pomsta kvůli vyhození, to není to, co chtěla a čekala. "Sýkora ale vůbec neměl… francouzský přízvuk!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama