Cena za pravdu V.

19. listopadu 2012 v 15:15 |  Pravda

30.10. Úterý - 31. 10. Středa





30.10. Úterý
23:10

Gabriela se marně snažila dovolat svému strýci či Černému. Když zavolala do kanceláře, zvedl to starý nevrlý Alan. Ten jí dal adresu Černého. Netušila jestli jí to neberou záměrně, nebo mají vypnuté zvuky, či si nechali mobily někde, odkud je neslyšeli. Ale nedivila by se, kdyby jí ignorovali. Aspoň kdyby jí ignoroval Černý, kterého se snažila přesvědčit, že vrah je Sýkora. Ten jí naštvaně poslal do háje, ať na ten případ už zapomene, že to není normální. Musela uznat, že čekala poslání do jiných končin. "No tak vezmi to!" zlostně poslouchala to hrozně otravné - tůt. A nic. Vzdala to a rázovala si to řadou paneláků. Neustále kontrolovala čísla a adresy. Litovala, že nešla o něco dřív. Přece jen v jedenáct večer už byla tma jako v pytli. Pevně si ke krku přitiskla kabát. Konečně našla správný panelák. Už mrzla. Uviděla nějakou paní s pejsek, která právě odemykala. "Počkejte!" doběhla k ní. "Dobrý večer!"

"Dobrý… kdo jste?" podívala se na ní s dost nepěkným výrazem. Přece jen nebylo divu. Měla rozdrbané vlasy, jediný make-up byla řasenka, při čemž měla trošku rozmázlé oko, a její otrhané džíny na dobrém dojmu také nepřidaly.

"Gabriela Marková. Můžete mě pustit dovnitř. Musím se sejít s Černým!" řekla zoufale. Třásla se jakoby měla absťák po nějaké droze. K tomu nevypadala jako nejlepší společnost. Nebylo divu, že jí žena pokládala za feťáka z práce toho problémového policisty.

"Vypadněte! Tohle je slušný dům! Počkejte si do zítra!" nemínila jí pustit.

"Ale já s ním musím mluvit! Nutně!"

"Zavolám policii!"

"On je policie!" zakňourala.

"Hele dojdi za ním do práce, ale sem ne! Kromě toho není doma!" dodala a uvažovala, že na ní poštve svého starého jezevčíka.

"Není doma. Děkuji. Nevadí," kousla se do rtu. "Vyřiďte mu, že vím jak dokážu pravdu!" vytáhla mobil a pohodila ho na zem. Běžela domů.

"No jistě…," jen zavrtěla hlavou a šla s uspokojením dovnitř. Netušila, co tímhle způsobila.



31. 10. Středa


4:45

Gabriela prošla přes spícího hlídače na vrátnici Sýkorovi firmy. Pomalu šla chodbou. Světlo bylo ztlumené takže jí z něj pěkně bolely oči. Snažila se vidět vše. Došla k lesklé desce a četla. Kancelář ředitele třetí patro. Pomalinku šla po schodech do třetího patra. Srdce jí divoce bušilo, ale musela znát pravdu! Sýkorova služebná, kterou si najal po smrti manželky, jí řekla, kromě toho že je pitomá, co má chodit k lidem ve tři hodiny ráno, že pan Sýkora spí u sebe ve firmě. Na prsou měla podivný tlak. Několikrát se zastavila a otočila. Má utéct? Nadechla se a pokaždé se znovu vydala dál. Konečně došla ke dveřím s ozdobnou cedulkou - ředitel. Zaťukala. Přišlo jí to slušné. Pak se ozvalo rozespalé dále. Otevřela a chvilku jí trvalo, než si její oči zvykly na tak ostré světlo. Sýkora stál tři metry od ní a nechápavě si jí měřil. Na sobě měl pomačkaný oblek. Očividně v něm ležel.

"Dobré ráno…," hlesla.

"Co tu děláš, Gabrielo? Víš, je pět hodin ráno!"

"Za pět minut pět," opravila ho po té, co se podívala na nástěnné hodiny. Na čas byla pedant. Přesnost musí být. Když už si člověk čas vymyslel a vymezil, tak je slušnost ho určovat naprosto přesně!

"To je jedno. Co tu děláš tak brzo?"

"Chci znáš pravdu. Proč jste zabil svojí manželku?" vykašlala se na vykání.

"Co prosím? Já to nebyl, nevím jestli se díváš na zprávy, ale vraha zatkli," zněl překvapeně. I tak vypadal.

"Nezatkli. Já vím, že jsi to byl ty!"

"Nepila jsi děvenko?" staral se. "Pojď se posadit…," došel ke stolu a poklepal na křesílko. "Jsi zmatená, zavolám tvému strýci!" rozhodl se. Zvedl telefon a začal vytáčet číslo.

"Nemáš francouzský přízvuk. Prodavačka si tě zapamatovala díky němu. A údajného vraha prý zdržel někdo, kdo měl, neuhádneš jaký přízvuk! Ano, francouzský!" dostala ze sebe a třásla se, přestože zde bylo teplo. Vzrušením a rozčilením skoro nedýchala.

"Opravdu?" položil sluchátko a zadíval se na ní. "Velmi zajímavé… Ale absurdní. Nebyla jsi to ty, díky které mé jméno prve očistili?" zněl jízlivě.

"Byla. Taková tehdy byla pravda. Důkazy byly nastrčené a to číslo… Nemyslela jsem si, že by jsi to mohl být ty. Nemyslela jsem na to. Šlo mi o to jen zjistit odkud jsem to číslo znala…," sledovala ho. "Další věc ta adresa. Emailová adresa. Nezdálo se mi, že by někdo byl tak schopný a uvažoval tak racionálně po té, co mu oznámíš že končí. Já bych něco spíš rozbila, ale nápad, že na tebe hodím vraždu tvé manželky… Ten bych nikdy neměla! A vzpomenou si najednou na nějakého vraha…"

"Ale ty nejsi Štefan Stránský," podotkl s úšklebkem.

"To nejsem. Ale vím, že jsi jí zabil! Musím uznat, že bylo skoro geniální, jak si to měl promyšlené. Začal si jí nutit, aby si schovávala účtenky, že jo? A držel jí zkrátka. Ale v poslední době si jí dovolil víc utrácet, nebo se pletu? Možná si jí i bil! Sousedka měla pravdu, že jsi přehnaně autoritativní a dominantní jedinec, že ano?"

"Máš pravdu," rozesmál se. "Excelentně. Ano. Máš pravdu. Ale já jí nikdy nebil. Stačil psychologický nátlak," souhlasil. "Jsi dobrá," pochválil jí a v klidu si sedl do křesla. Arogantně se usmíval.

"Kdo je ten Francouz?"

"Nula z gay baru. Zoufalec co pro trošku peněz a staré dobré "lásky" udělá vše," pokýval hlavou.

"Proč zrovna Štefan Stránský?" pokračovala chladným hlasem.

"Je výbušný. Proto," sledoval jí.

"Hm. Proč jsi vlastně zabil svojí manželku?" sledovala ho s odporem.

"To ti řeknu, až mi odpovíš na mojí otázku. Jak si na mě přišla? To ti stačilo jen tohle?" nenápadně otevřel zásuvku.

"Obětí toho vraha bylo šest. Ne pět, jak se uvádělo. To bylo první proč jsem se k tobě vrátila. Vždy se vracím na začátek. Další věc, nenašla se žádná cizí DNA. Ty sis mohl dovolit tam nějakou nechat, je to tvůj dům není to divné. A ty nastrčené důkazy. Mohl nějaký být pravý, ale jak jich pár viděli nastrčených, smetly se všechny. Další věc… Černému to říkala intuice. A další - jsi dobrý kamarád mého strýčka. Takže jistě víš, jaké postupy a na co si máš dávat pozor. Přece jen strýc se občas jistě o něčem zmíní, ne-li pravda?" hrdlo se jí stahovalo. Měla pocit, že se pozvrací. Střeva jí snad ožila a různě se proplétala.

"Dobré," kývl. "A co dál?"

"To je v podstatě vše. Věděla jsem, že musím za tebou přijít, abych získala odpověď. Přece jen… Vím, že máš komplice. Na to jsem vsázela!"

"Ty jsi šílená, ale máš něco do sebe," pokýval. "Jsi tu sama, že ano? Tvůj strýc o tobě hodně mluví. A stěžuje si, že si dost věcí necháváš pro sebe. Takže nemyslím, že by někdo věděl, že jsi tu… Nebo se mýlím?"

"Nemýlíte…," zachroptěla.

"A můj hlídač spinkal. Výhoda kamer a toho, že mám personál k ničemu," vytáhl zbraň a odjistil jí. Namířil na její srdce. "Chápeš, že tě nemůžu nechat žít. Nevíš, proč jsem zabil manželku? Nechceš si ani tipnout? Jsi chytrá holčička, zkus to. Nezklam mě," usmíval se.

"Jsi citový mrzák. Omrzela tě?" dávala si načas. Její hlas byl zlomený. Po spáncích jí stékal pot.

"Ale no tak. Mrzák je ošklivé slovo!" zasmál se. "Ne," odjistil. "Jen to ne. Byla nudná od začátku. Ale chtěl jsem spáchat dokonalou vraždu. A ta se mi povedla! Dokonalý zločin. Krása, že ano?"

"Nebyl dokonalý, přišla jsem na něj. Ale musím uznat, tahle pravda mě uspokojila," kývla pomalu.

"A ta, kde byl vrahem můj zaměstnanec, ne?"

"Ne," zavrtěla hlavou.

"Tak proto!" plácl se do stehna. "Ty jsi chtěla něco lepšího! Ty jsi opravdu posedlá a šílená. Škoda, že jsem tě nepoznal za jiných okolností. Jsme si podobní! Teď tě zabiji a uklidím tě. Nebude to nic extra originálního, ale to přežiješ," ujistil jí pobaveně. "Hodím tě do přehrady. Nebo to nechám na toho Francouze. Jo, to bude lepší," kýval. "Jen lituji, že ti nedošlo, že tu umřeš. Nebo jo?"

"Já nejsem jako ty. A věděla jsem to. To je cena za pravdu. Ale znám jí. A ty skončíš ve vězení. Napsala jsem email, kde jasně uvádím, že pokud zemřu, budeš to ty, protože jsem tě šla konfrontovat s pravdou!"

"Blafuješ. To není tvůj styl," nevěřil jí.

"Možná ano, možná ne," snažila se znít klidně.

"Poslední pokus si zachránit život. Dojemné," vstal.

"Já počítala se smrtí. Nepokouším se o nic," zadívala se do hlavně jeho zbraně. Nic tak děsivého neviděla. Nohy se jí roztřásly. Počítala s tím, ale teď když stojí před smrtí zjišťuje, že není připravena.

"Klepeš se," upozornil jí. "To není moc statečné!"

"Nejsem statečná," zatlačila slzy. "A nejsem dobrý člověk, ale jsem lepší jak ty!"

"Nejsi dobrý člověk? Ty? Světice co odhalila netvora? Chceš se mi vyzpovídat? Být knězem musí být roztomilé. Slyšet hříchy druhých…"

"Není poprvé, co takto mluvím s vrahem. Byla to dívka od nás ze střední. Šikanovala jí jedna namyšlená slepice, které doma snižovali sebedůvěru rodiče, tak si jí musela zvyšovat tam. Pomlouvala mě a dělala lidem, jako já, dusno. No a jednou jí našli uškrcenou. Nebudu tě zatěžovat detaily. Policie byla bezradná. Já jsem se tím zabývala neustále. Zkoušela jsem vytipovat, kdo by to mohl být. A tipla jsem si správně. Měla jsem pár nápověd. Šla na diskotéku se skupinou holek a mimořádně vzala i tu šikanovanou, aby je tam obskakovala. Ale to je jedno, hlavní pointa je jinde. Šla jsem za ní a ta se po nátlaku přiznala…," řekla pyšně. "Myslela si, že jí udám, ale já ne. Mě stačilo znát pravdu a po pravdě… Bylo mi jedno, že jí zabila. Nedokázala jsem jí odpustit. Ani jejím rodičům a tak jsem jim nedala odpověď. Policie to odložila… A já mlčela. Ta dívka se pak po roce zabila při autonehodě," dodala. "Já dokážu odpustit vraždu i jsem jí schopná akceptovat. Ale ne takovou, jakou jsi udělal ty. Ne pro ten důvod," zavrtěla hlavou.

"To jsem nečekal. To by se strýček divil, že ano!" uchechtnul se. "Sbohem Gabrielo!" té se podlomilo koleno. Padala. V té chvíli se ozval výstřel. Gabriela dopadla na zadek a šokovaně se chytla za krvácející rameno. Byl to jen škrábaneček. Žije, ale je postřelená! Do očí se jí vkradl mrtvolný výraz. Necítila nic. Jen prázdnotu. Jakoby na chvilku ohluchla a oslepla. Necítila horké slzy na tvářích. Nic. Její myšlení se zastavilo. Probrala jí až chladná věta - "Teď už se trefím!" znovu na ní namířil zbraň. "To je tvá cena za pravdu!" třesknul druhý a poslední výstřel dnešního rána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama